PF
Začátek prosince je vždycky takové hektické období, o prvním víkendu se znažím vybrat nějaké fotografie z celoroční úrody a připsat k nim text, který by dokázal potěšit. Ty adresy, které pak nadepisuju, jsou často jediným dotekem s lidmi, které dlouhou dobu nevidím, a nic osobnějšího jim nemohu v tu chvíli říct. Na toto místo dávám ty textíky PF proto, že se mi zdá, že vyjadřují náladu uplynulých roků a dohromady tvoří nitku, co se ztrácí v propasti času. Vedle bude fotoalbum, kam nalepím fotografický doporovod textů, snad si to dáte dohromady. Tak:
PF 2019
Po starých kamenech, kolem mramorových hrobek
Před věky nám podobní šli stříbrem kaluží
Prudký letní liják hned paměť osvěží
Co krok, to tajemný a velmi blízký dotek
Někdy nás vede cesta na osamělý statek
Únava nám hlavu něžně vůní podloží
Nebo nás vodní cesty nasměrují k pobřeží
Kde každý den slunce vyjde. Slaví svátek
Na konci cesty starý přístav dříme
Naše sny pohladí vodní hladinou
Možná, že ještě o kousek dál smíme
Racek se tomu sice nahlas směje
Vidí nám do hlavy a je chechtavý
Cesta však přece vede do naděje
PF2018
Skalami řítí se rychlý, dravý proud
Za lesem let široká plyne řeka
Hladový život pes ještě větří, čeká
Pohledem dopředu se lze ohlédnout
V zrcadle slepá cesta, tmavý, pustý kout
Stmívání, tiché tóny, světla měkká
Doušek vína, co do žaludku stéká
Natáhnout těžké nohy Boty zout
Ve vůni dálek je cítit síra sopky
Tenký proužek kouře se nad vrcholem bělá
Bílé a krásné jsou i antické hrobky
I skály a loďky na Isola Bella
Trápení jen nepatrné drobky
Krása ať navštíví Vás celá
PF2017
Vztahujem ruce do neznáma
Hra skrytá je za barokní oponou
Některé sny cestou k pláži utonou
Jiné zas shoří jako suchá sláma
I mramor se ale zachví pod rukama
A zralé hrozny v ústech rozplynou
Bůh vína však s duší znavenou
Dívá se na nás. A bohyně je sama.
Když ale žije bílý mramor
A na dně moře září šperkovnice
Můžeme klidně cestou do hor
Potkat anděly a pak zapálit svíce
Proti běhu času jako tichý vzdor
Ať radosti je v příštím roce více
PF2016
Tolik rukou nám někde požehnalo
Mnoho očí k nám shlíží s pochopením
Snadno je mineme v ruchu denním
Zdá se nám to stále trochu málo
Prosíme Otevři se, tvrdá skálo
Perem se do rána se zlým sněním
A ráno zbyde jen Zase nevím
Někam to všechno s vodou uplavalo
Městem i v horách bloudíme bez kompasu
Mraky se honí vysoko nad hlavou
Bez dechu S vděkem za tu krásu
Ať zhojí Vám šrámy, touhu bolavou
Nový Rok plný modravého jasu
A černé mraky ať zmizí ať už uplavou
PF 2015
Čas slon vyřítí se z lesa
Na konci cesty číhá lev
Ztrácíme pomalu ze žil krev
Zraněná klopýtá noha bosá
Bez konce je starých paláců krása
V úžasu zmlkne i času hněv
Ze skály ozve se vážný, tichý zpěv
Co duši do kamene tiskne, drásá
Mysl, co klidně stojí nad vodami
V modré hladině zrcadlí se celá
Myslí na bolest, myslí na tsunami
Kdy na čas zcela oněměla
Ať pokoj bývá s vámi
I lví řev a sloní síla
PF 2014
Strom i kámen nad řekou času hlavu skloní
A tiše poslouchají, jak vítr zpívá ve větvích
I v lidských hlavách se stejné bouře honí Ať dáte přednost tiché písni katedrály
Pláč uschlých větví Jasného nebe smích Nebo melodii houslí šumaře
Kéž by vám u cesty dobré víly stály
Některé duše uloží se k spánku Po celý rok Nejen na jaře
Na břehu moře Do šumění vod
Jiné ještě plachtí v mořském vánku
Života štědré lodi doprovod
PF 2012 ze Santorini
Výbuch té sopky kdys zničil svět
Místo lávy teď slunce a lahodné víno
Domky jak bílý úl, v něm med
V krámku s bajkami mají otevříno
Bosýma nohama zkoumáme rozhraní věků
Modravý čas Hra vln Příboje pěna
Stačí nám ještě tahle hrst léků?
Jaká pak přijde s večerem změna?
Směle se vydejme mezi dvě skaliska
V hloubi vod odpověď skrytá
Ať se vám po ničem příliš nestýská
Mysl ať radostně proměnu vítá
PF 2013
V divadle už náš příběh nehrajou
Dávno odešli diváci do hospod
Moře si stále šeptá svou
Čekáme účet nebo další chod?
Víly a andělé si o nás myslí své
Na chvíli raději ztichli zkameněli
Nevidí to přeci poprvé
Ty bloudy, co by lítat chtěli
V soumraku mezi těžké mraky
Vyslalo slunce tichou zvěst
Tak často stačí dotek ruky
Aby se všechno dalo snést
PF 2011
Do výšky létají naše sny
Honí se s větrem v oblacích
Občas v nich potkáme démony
Hučí nám v hlavě jejich smích
Ani ve třístém patře mrakodrapu
Hluk světa zcela nezmizí
Vlečeme s sebou smutků kopu
A plný batoh iluzí
Ať se vám daří snít i o kráse
Jak Šivovi s Párvatí v Himaláji
I když pak démon horou zatřese
Žádné zlé síly vás nezdolají
PF 2010
Radostnou cestu po měkkém písku
A na dohled čekající loď
Někdo ti naplní žebráckou misku
starosti klidně ze zad shoď
Oči snad vyléčí barvy duhy
Která se zjeví mezi beránky
Zrovna když potřebujeme trochu vzpruhy
či pohlazení na spánky
Žízeň na cestě nebude pálit krutě
Hned za rohem jsou tiché studánky
Co zrcadlí svět jak mysl nepohnutě
Vrátí nám do úst dětské říkánky
Živá voda je na tajném místě
Jen ji napřesrok včas objevit
Voní už z dálky, krásně, čistě
Třeba jen stačí dýchat, být..
PF 2009:
Tisíce očí stále na svět hledí
Denně se míjíme s krásnýma očima
Jsou oči, co uvidí i v denní šedi
zázrak, co srdce, mysl dojímá
Jiné, jak na ocasu páva
nezahlédnou skoro nic
Když ten pták ocasními pery mává
nevíme, kde je pravdy rub či líc
Jsou oči vidoucí i se zavřenými víčky
Bylo by krásné, mít ten zrak
Vidět i ve sporém světle svíčky
Dohlédnout vysoko, až do oblak
Ať potěší se Vaše oči dary,
které Vám příští rok připraví
vším, co začíná a končí
To zlé se časem unaví 🙂
PF 2008:
Zas ťuká na dveře budoucí rok a čas
je to jak v opeře sál po potlesku zhas
Za vraty moře, vítr, snění
hledíme za obzor tam, kde se vlny mění
v modravé světlo z hor
Ať přinese Vám něžné chvíle
a nečekaná setkání
ať neznaví Vás dlouhé míle
a pusté písky na pláni
PF 2007:
Ze stromu na strom mysl přeskočí
ta opice nemá chvíli klid
ocasem času píše do očí
co bylo, je a nemůže už být
I roky skáčou ve větvích
nad klidnou vodní hladinou
zaslechnem z chrámu zpěv a smích
Píseň pak ztiší se, tóny pominou
a klubko myšlenek jde do hor spát
když probudí se, hledí do slunce
v zářivém svitu začíná sníh tát
ať další píseň sladce, tichounce
Vám v Novém roce začne hrát
PF 2006:
Kdyby Vám všechny slzy vyschly
na tváři zbyla jen mořská sůl
veselé vlnky kolem ztichly
ze srdce zbylo sotva půl
Ještě se ozve trubky hlas
anděl zahraje i na Panovu flétnu
poslové světla přicházejí včas
nejpozději zrána někdy v květnu
Ať Vám do žil radost vtéká
i když je kolem voda ledová
andělská hudba smutky svléká
naději pro příští rok zachová
PF 2005:
Po setmění klíče z kapsy vypadly
na cestu ke dveřím slunce nezáří
pěšině nad vodou schází zábradlí
jen bludné lodi tápou na moři
Ze starých majáků zbyly trosky
Ithaka je stále vzdálená
ani Zeus nechce plýtvat blesky
a voda je černočerná, zkalená
Kousek po cestě jsou další světla
mohutné majáky příštího roku
pokud vás tma na chviličku spletla
do dne vždy zbývá jen pár kroků
PF 2004:
Poutníkům na rozcestí
vždy něco určí směr
jsou šipky do neštěstí
jiné zas vedou na sever
V Efezu bosá noha namířila
pocestné ke krásným héterám
šipkou v moři malá víla nás
zve do hlubiny k hrám
Abychom to v příštím roce nepřehnali
s bezstarostným životem
vztýčený prst na pravé ruce
nás trochu drží na uzdě a za plotem
PF 2003:
Pár mušlí na písku pohodí moře
Jen prázdné skořápky na břehu dní
Tam někde zanechme slzy a hoře
Zpěv velryb z modravé hlubiny zní
Náhle se ale probudí voda
Moře se rozbouří, vzkypí tok řek
Divoký proud do břehů hlodá
Na běsy času nemáme lék
Ta píseň lastur je tichá
Když voda dřímá a spí
Zdá se, že čas nepospíchá
A žádná z vln není poslední
S pokorou starého stromu
Počkejme, až se proud znaví
Pak bezpečně dojdeme domů
A čas sám leccos poopraví
PF 2002:
O světle zdá se lesu
v největších houštinách
je denní můrou běsů
co skrývají se v tmách
Je taky duší vína
ve slunných vinicích
kde voda k němu vzlíná
jak k naší duši smích
Ten ať Vám v srdci zvoní
pusťte ho do dveří
smutky co kvetly vloni
ať zetlí pod keři
PF2001
Po tichých pěšinách i veletocích
na dně řek hledáme
ve starých stromech vševědoucích
bránu teď otevři, Sezame
Na konci cesty poklad je
nebo snad prsten v břiše ryby
kdo bez touhy po něm putuje
určitě nepochybí
Vždyť další rok je nadosah
za branou století i milénia
zloděj i s pokladem už plách
cesta je ale Via Aurelia
PF2000
Zatáhnem za provaz
století odletí za hlasem zvonu
v životě nadoraz
ze špíny měst a denního shonu
Zítřek spí ukrytý
za hradbou tajemných skal
osud je spletitý
zase si s námi rok hrál
Naděje mlhavá
osleplé oči do nebe mířících domů
čas příští rozdává
každému kus štěstí k tomu