Červencový víkend plný slunce

Ani mráček po dva dny. Jen ty ledabylé, co se udělají kvůli jednomu fotografovi, aby se mu obloha lépe vykreslila. Nikomu jinému nevadí, nikdy z nich nezaprší.

Z chaty se dá sklouznou k Lužnici nenáročně zvlněnou krajinou přes Nepomuk, Šalmanivice a Bor, rovnou do Suchdola. Příjemná cyklistika po tiché asfaltce do Dvorů a přes Halámky do Rapšachu. Kolem jsou osady v mlčícím prostoru, které mají jména zvučná, jak lomoz světa. London, Paris, Benátky. Sem se snad vraceli vystěhovalci, co za korunu, našetřenou v cizině, nakoupili půdu. Už to samo zní úžsně. Když si člověk ta jména říká v krajině , kde v dálce zahlédne pasoucí se krávy nebo koně, na louhách širokých jako prérie, chutnají jako žvejkačka pro kovboje.

Krásná cesta vede do Františkova, kde přejedem říčku Dračici. Vede od hranic  kaňonem, klikatě směřuje do Lužnice. Opravená stavení, hospůdky, povalující se místní. Je tu a tam někdo v horku seká trávu, která hořce zavoní. U dračického údolí popobíhá entomog se síťkou a chytá něco, čemu se daří na suchých keřích písečných dun.

Až do Chlumu vede potom cesta lesem. Cestou poutník potká i studánku, všude chladí borové lesy. Krásné lesní rybníky, největší je Svobodný. Před  Chlumem lesní hospoda Medenice. I u Hejmtana jsou lidé ospalí a do vody jde málokdo. Jedem taky dál, na Lutovou. I turistická žlutá je sjízdná, přivede nás na Baštu. Odtud se dřív řídil průtok Novou řekou, která chránila Krčínovy rybníky před povodněmi. Lesem se dá dojet skoro až do Třeboně.

Hřbitovní kostel hlídá rekreanty na Ostende, taky jsme vlezli do příjemné vody velkého světa.