Australie 2002

AUSTRALIE, TASMANIE 2002: 23.4.2002 Klokan na ocase. Boeing 747. Quantas. 15.30 opet Budejovice, do Australie 11 hodin. 16.40 Cerne More. 17.05 turecke hory. 17.30 Stale hory a snih. 19.00 nekde nad Irakem. 21 h Karaci. 1 hod svita nad andamanskym morem. 01.30 blizime se ke Kuala Lumpuru, pod nami tropicke pralesy. Velke reky se klikati k mori. Mistni cas 7.30 Jsme za rovnikem!! Pod nama je nadherne Javske more, oblacky lepsi nez Machovi beranci. Klavesnice ze Singapuru funguje. Je po ctvrte, uz chvilku letime nad modrym morem k rovniku, Singapore za nama. Mistni cas 10.15. V pul osme naseho casu uz jen Great sandy desert, kousek od Darwinu jsne se mihli nad pobrezim a ted uz jen dlouhe hodiny poust. Lehce do ruda, obcas sede vzruseni. Zvlastni podelne brazdy. Zkoumani krajiny na Marsu. Grafika pouste je nadherna – jemna olivova barva skalisek, rudooranzove pisky, temne zbarvene louzicky po tropickych destich. Blizime se k Alice Springs a k Uluru. Mozna i trochu vody obcas, jezirka do zelena, tmavomodra a oranzova. A zase bili beranci plujou nad neutesenou pustinou. Bila solna jezera& kde se tu vzala!? Letime skoro 12000 m vysoko, snova krajina dole trva uz skoro 2 hodiny, jsou lehke variace v barve. The Rock asi neuvidime, je trochu mimo trasu. V Sydney je 16 hodin, stale letime nad pousti, jeste 2 hodiny. Ta temne modra pole jsou stiny oblakum i ta putuji line po nesmirnem narudlem poli. 16.10 Uluru!! Primo pod nama ruda skala, nedaleko nezbytne parkoviste, a kolem poust. Ta nechava Rock vyniknout, je tu spise do hneda a khaki. 17.30 – blizime se ke Great dividing range. Poust uz je do modra obcasnou vegetaci. Slunce zacina zapadat a dlouhe stiny delaji i skaly z 11 kilometru plastictejsi. Smerem k pobrezi trochu zamlzeno. V TV krasne obrazky ze Sydney, jachty k pronajmuti, trocha telefonnich cisel. Velike schodiste pred operou. Venku uz jsou pole a mestecka, poust mame za sebou po 6 hodinach letu ze Singapuru. V TV lakaj na plaze a dalsi lahudky. 18.00 – tma, dalsi noc na ceste. Jeste pulhodinka do pristani. Jizni kriz zatim nevidim. 27.4.2002 21 hod. Australskeho casu, jizni kriz jasne identifikovan. Chatar u Santa Clara lake jasne oznacil nejjasnejsi skupinu hvezd s pointrem – sipeckou dolu. Jsem po celodennim jezdeni na leve strane, s volantem vpravo a s automatikou, nastesti na prazdnych silnicich. Vsichi prezili, taky dnesni vystup ledovym bludistem balvanu na Craddle Mountain, i vcerejsi celodenni lijak, s maximalnim stiskem pro dnesni den, obloha plna slunce od rana. V Hobartu to ale vypadalo zprvu uplne jinak. Osuntely honak ovci s jen nekolika prednimi zuby predaval kola – nebyl ale odpovedny za zahradku, kterou cestovka nedodala. Horska kola byla usmudlana, vonela po ovcich jako dodavatel. PW to resil radikalne – kola nebereme, plany se meni. Vyrazili jsme v sestisedadlovem vanu taky trochu nesmyslne na sever, pres Tarraleah a Derwent bridge do Queenstownu. Uzavrene doly na med, pusto, jen par bloudicich lidi. Na sever z tehle Joysovske vize jsme padili za tmy. Chaticka pobliz Cradle Valley se dala rychle vyhrat, v noci bubnujici dest. Chladno, velmi chladno. Holka s irskym pohledem ve Visitors center se na nas divala pobavene, kdyz jsme se ptali na cestu nahoru na Cradle Mountain. Na hrebeni blizko Marion‘ s lookout byly skoro kroupy a vzacna hora jen obcas nabidla jeden z vrcholku. Jezirka s krasnymi jmeny, Lake Dove, Lilla, Crater lake, Wombat pool, s hladinou cerenou destem a vichrem. Plni deste, patrani po nahradnim programu. Vylet autem pod Walls of Jerusalem, jen prehradni jezero zvici vodnich zazraku na Dyji, trcici stromy, mesicni krajina. Vecer mesic, uplnek dnes nebo zitra. Possumove, lezouci na chatku. Do rana hvezdy. Pak vyse popsany vylet za nadherneho slunecniho dne. Skoda, na vrcholu strach z namrzlych kamenu. Po spatnem kroku vselijake pady. Krasne hroty Smithies Peaku, summit Cradle 1545 jen za hrebinkem. Obracime. Uzasna krajina i pri sestupu. Eukalyptove rosti, vysoke travy a kaprade na kmenech, vonave subtropy kombinovane s chladem severu, nebo tady spis dalneho jihu. Tuseni zvirat: silnonohych wombatu, jedovatych hadu, klokanku wallaby, Jirka stale lituje, ze nevidi dablika, snad az prejedeme jine zvire na highway, aby mel co zrat. Z vrcholu ve 3, stejna cesta do Rosbery, potom ale varianta pres krasne hory podle prehradniho jezera. Stejna deprese Queenstownu, umocnena mistni pustou pizzerii. Uplnek. Nadherna pokojna jizda podivnou exotickou krajinou s dominujicimi eukalypty. Tu a tam exoticke zvire na silnici, mrtve nebo zive. V Derwent Bridge prekvapeni. Chatka vonici drevem s nadhernym krbem, velika, oddelene loznicky. PG trochu potize s nohou, casto trombozy v anamneze. PW zase plny planu na zitra. Od jezera St. Clair to vypada na Mount Rufus nebo lodicky, parta se bude delit. S PW jsme vyrazili na Mount Rufus. Asi jeden z nejkrasnejsich horskych vyletu. Nekolik pater vegetace, dole obrovske eukalypty, prumer nekolik metru, clovek by chodil dokolla jako medvidek Pu s prasatkem. Pak patro eukaplyptu porostlych spanish moss, a pak to nejkrasnejsi, pod vrcholkem uzke patro mechove travy s dalsi travou, co vypada jak palmy, roste v trsech, vysokych nekdy jak maly dum. Obcas trocha barvy, brusinky na ceste, mountain pink berries na kerich. Variace v zelene jsou uzasne. Eukalyptove stromy jsou v dalce v udolich sedozelene, oloupane kmeny jsou do bela, listy asi i pres zimu svezi, vysledny dojem nepopsatelna smesice odstinu velmi jemnych barev. Forgotten lake a Shadow lake, uprk po kamenech k visitors center. Patro mrtvych stromu po pozaru, ktere snad budou stribrne zarit z fotek, jako ve skutecnosti. Vyhledy na neskutecna raselinova pole, hrebeny hor, co mizi v blede mlznych barvach lip nez pasma na Sumave. Oba jsme byli nadseni tim petihodinovym putovanim, cesto dolu jsme odskakali po kamenech za polovinu. Kings Lomatia byla odmenou. Nerozmnozuje se lehko, roste jen tady, kazda rostlina je soucasti klonu. Je to nejstarsi klon na svete, existujici 40000 let. Zbytek vypravy cesta po Lake St Clair moc nenadchla. Putovani zpatky od Echo pointu bylo zdlouhave, chvile zajmu kratke, 11 km moc dlouhe. Vecer s krvavyma nohama, teleci rizek v mistni hospode. Dojem pionyrskych dob, jako po hornicich v Queenstownu. Mt. Field je asi taky lahudkova reservace, ale vecer jsme stihli jen Russelovy vodopady, obrovske temne stupne skryte ve vegetaci. Rano hojim krvavou nohu, PW a Marii Gregorovou spechaji trochu vys cestou Lady Byron k jinym vovopadum. V 9 uprk k jiznimu mori. 29.4.2002 – i sem dorazila zprava z banky a ruzne potesujici esemesky. Technika v divocine je utesna zalezitost. 30.4.2002 – trochu studeny odchov. Ubytovani jako u Jarolimku, akorat, ze na Tassie nemaj jeleny. V koupelne domecku u Hastingskych horkych pramenu v Lune river bylo ale navic stadecko cernych pavouku, dle pruvodce potencialne smrtelne kousajicich. Utluceni moji zanovni kongresovou botou. Vcera odpoledne liny pochod po nadhernych plazich a busem k Fishers pointu. Bily majacek ukazoval uz jenom k Antarktide. Rady muslicek byly take srovnany k Jiznimu polu. Rano zase pres Hobart, ridil PW, slunecny den, klika jako v Tasmanii. Pres Tasman bridge, postupne na obe peninsuly. Forester a Tasman peninsula. Jeli jsme kolem vinic Bream creek, moc dobre, opakovane chutnane. Na konci prvni peninsuly kousek pobrezi strafovaneho vlnami a soli, tesselated pavement. Potom jen kratce pres uzinu, pak Blowhole, Tasman arch a Devil‘ s kitchen. Pozde odpoledne do Port Arthuru. Zborcene zdi vezeni, trochu deprese ze samotek. Vecer bila Rulanda, Chardonnay a Tramin, prijemne posezeni s rodinnymi problemy. Cestou jeste nadherny Devil‘ s Park. Tasmanskej dablik zral jako divy, Jirka ma video. Krmeni klokanku z ruky, nejradsi granule.Orli a bili sokoli. Prvni kapky na strechu. Po tydnu slunicka a chladna se pocasi kazi. Zitra brzo rano na letiste, pak dalsi neznama kapitola. 2.5.2002 Trochu problemy na letisti, krasny kabriolet Saab s porouchanou strechou, pak modre zihadlo Opel Astra. Skupina B v cervene modifikaci mistniho opla, Comodorre, ktery se ritil stepni krajinou do Canberry a Coeny, tri lahvinky bileho v baru v horach, double bed and four bunks, klasika. PP, chrapani, no co se da delat, pri trose vlekleho nachlazeni. Modra obloha, slunce i dnes. Vysoko nad jezero do Charlotina prusmyku. Vyhlidka na Mt. K., hromadka sutru v dalce. Az na vrchol vede cesta pro offroady, taky nas jich par minulo. Pohodly vyslap rozumnym tempem s bolavou nohou. Jakobych koupil kazdou botu jinou. Krvava pata uz zlikvidovala vsechny ponozky. Vrcholova fota. Cesta dolu smes utrpeni a krasy. Pod alpskym pasmem opet nadherne horske eukalypty, vichrem tvarovane kmeny krasnych barev. Ravioli v italske hospudce v Jindabyne s fotkou ukricene majitelky s velkym Albertem Tombou, ktery si pred 20ti lety odskocil zalyzovat na prtave mistni sjezdovky. Snowy Mountains jsou ovsem samy sutrak a kousky eukalyptoveho lesa. Nicmene fotky z letniho obdobi se zavejemi, jako v Peci pod Snezkou. Asi 200 kilometrovy sjezd k mori. Kroucena asfaltka divokymi lesy, klokana clovek tusi v kazde zatacce, ve stovce by ale bylo jen o jednu mrtvolku min, minimalne. Cilovy bod Tathra, vyletni mestecko s plazi. Klasicka skrovna chaticka, zarici jizni kriz, buracejici more, asi vetsi vlny, nez clovek znava z Recka, ale jen zvuk a slana vune a trocha smradecku ze strouhy. Jedna z odrud mistiho cerveneho vina se jmenuje Sirah, dost dobry. Zitra usvit asi s velkymi vlnami. Jizni kriz se neda nafotit. 3.5.2002 rano plne slunce, s PW fotime vychod, slunecny lem mraku. Trochu zapas s Nikkonem, asi par zmrsenin. Udoli Bega bylo vecer krasne, ridil jsem, takze snad tech zkazenych fotek nebude mnoho, nebyl cas. Na jih po pobrezi je Ben Boyd National Park a Merimbula, snad tucnaci. Do vody se zatim v Tathre vypravil jen jeden mistni borec. Vyrazime na sever smerem na Batemans Bay. Zase nekolik narodnich parku podle pobrezi na sever, vyletni mestecka, pristavy, zatoky. Stridave ridime, v jedne zatoce osamely surfer, vysoke vlny, vietnamky v trave. Smerem do mesta ctyrprouda silnice se semafory, predmesti z „holandskych“ cihlovych domku, podle Zuzanky. Hustsi provoz v Sydney Jirka zvlada, vezeme PW k Sheratonu u Hyde Parku, pak nase ubytovani Furama a znovu na letiste. Ceral priletel s dvouhodinovym zpozdenim a bez zavazadel. V hotelovem baru australci hraji kulecnik, a nase spinave pradlo se mele v prackach za tri dolace a za chvili ho dam na suseni. 5.5.2002 – hezky datum. Krasny pocasi trva. Vcera rano kratky pohled do cinske ctvrti, registrace. Kongresove centrum je primo u Darling Harbouru, takze i Matylda Rocket byla blizko. Nekolik zastavek, Opera, Rocks, zoo, zatim jen letmo, s vychutnanim more a pohledu. Jirkovy starosti s vypravou. Sikovny Berka vsechno stihnul! Popobehnout ve Frankfurtu, pospat v Singapooru, a provest nestastnou Ploticovou celni kontrolou s cizim kufrem a nedovolenym evropskym jidlem. Nezavreli je, pani doktorka ale slusne v soku blabolila jeste vecer pri salatku. Jirka sam kuchtil flakotu na zhavem kameni, jako starej domorodec. Muj tunak?? Vedl k nocnimu prujmu. Lehce oslaben pred dnesnimi akcemi. Dopoledne nadherne akvarium. Proti jinym vetsi vyber zraloku docela zblizka z tunelu, obrovke ryby tropickeho pasma a barevne rybicky z Coral Sea od Great Barrier Reef. Na zacatku vejcorody savec ptakopysk, platypusove jsou skutecne k neuvereni, a prvni namornici museli byt z tehle kachny/ ryby/vydry uplne u vytrzeni. Velky slanovodni krokodyl a mali tucnacci. Obrovska ryba severu barramundi, ktera meni pohlavi pohodlne behem dospivani. Zahadna lungfish, ktera muze kyslik prijimat do jedne plice povrchem tela, ziva fosilie. Zelvy a konici. Krvave cervene a syte modre hvezdice. Po akvariu Red bus, za pul hodinky k opere a k Harbour bridge. Volne na symposia v casnem odpoledni, astracka, celkem se vztahem k praci. Jemny blankyt nad zaricimi mrakodrapy. Autobusem na Circular Quay, Seafud restaurant Doyles. Calamari v palive omacce, potvora Barramundi, tentokrat smazena, k tomu bile Fisherman’s semillon z Hunter valley, pak novozelandske Babich Marlborough Sauvignon Blanc. Jirka ma kuzi z klokana. 7.5.2002 vcera jeste kongresovy den, HRT a posledni studie, Veselka/Jansky, proslunene nabrezi s trojsteznikem, ktery parkrat obeplul Afriku. Vecer ulici Albionkou do recke taverny, retsina a lamb souvlaki. Pokracuju s hroznou detektivkou, po zavreni knihy to vypada, ze kazdou chvili nekdo otevre dvere. Berka . Gigabitovy disk na cesty s moznosti vkladat Smart media?? Dnes volno, vyrazim do botanicke zahrady, pak Taronga zoo. 8.5.2002 je kratce po pulnoci, vracime se z mistniho Monmartru, par holek, par striptyzu, a hlavne ze stejku. S Janskym a Janotou jsou vyzkouseli dalsi Shiraz a nejaky Cabernet Sauvignon Two Rivers. Pres den krasny park botanicke zahrady, courani v zalivu, foceni s koalkami. Symposium o inzulinove resistenci, rada novych cest moznosti lecby. Rano mladez na Bondi beach, zkusim musea. Nejprve od nadrazi cervenym Expolrerem cinskou ctvrti na Hay Market, obrovske Market City, stovky kramecku. Kousek dal mistni technicke museum, Powerhouse Museum, modernisticka stavba, patrici k predelanemu pristavu. Darling Harbour ze vsech stran, s kasinem a namornim muzeem ze zadu. Krasna pristavni cesta do the Rocks. Kramek plny opalu v cene aspon 1000 klokanich dolaru, neuveritelne jiskreni a barvy. Taky to ma karaty, lisi se spise podle krasy nez jen podle vahy. Zasazene do zlata mi neprisly tak krasne. Volne naslepo mezi mrakodrapy kolem observatore ke knihovne. Tam World press photo, silene lebky z Bosny, krutosti z Afghanistanu, a volne letici lide kolem mrakodrapu z New Yorku, vsechny hruzy lonskeho roku. Jako kontrast vystava akvarelu a kreseb z 19. Stoleti, villas of Darlinghurst. Musely byt obracene k parlamentu a zachovavat dalsi pravidla, vznikly ale nadhery jako Orwell House a Grantham. Pak travnickem please walk on the Domain k NSW Art Gallery. Tam hlavne v nejdolejsim patre Yiribana, aboriginal gallery, z hadu a jesterek a rozzhavenych rudych cest se staly abstrakce, treba Way Home – paralelni cary pisecne barvy na velikem platne s nepatrnou tepajici careckou jeste rudejsi barvy toho, ktery se vraci. Asi popravu je hrozne uznavaj, jen tady se nesmelo fotit. Australske 19. Stoleti s prichuti prerafaelitu, pozdei realismus se vsemi modernimi styly, jeden Picasso, par Braqueu, nejake italske cinquecento. Australske dvacate stoleti od podobizen zlatokopu po krutou abstrakci. Stiham cervenak a dojizdim pres King‘ s Cross a Elizabeth Bay House k Woolloomooloo Bay. Nastoupeni namornici na valecnych lodich. Modry Bondi prijizdi vcas, jedem zase pres Kings Cross a Top of the Cross na vyhlidky kolem zalivu – nejprve Rushcutters Bay, pak Double Bay, Rose Bay se Shark Islandem, Neilsons Park a Vaucluse Bay, vzpominam na Provence. Pak Watsons Bay zhora, musim vzpomenout na skvele fish and chips, a potom The Gap, nadherne vyhlidky na strme pobrezni skaly, Macquarie Lighthouse a Diamond Bay. Volne predmestimi se spoustou jiste bohatych ctvrti na Bondi Beach. Hladove do CFC, kosticky kolem plivou opaleny mladenci s prknama. Vlny dnes asi stredni, obcas nejakou uspesne sjizdi. Pesky po krasne pobrezni stezce na Tamarama a Bronte Beach. Stejne plazove obrazky, chvili si ctu na skaliskach. Modrak prijizdi presne, jedeme pres modni Coogee Beach, pak kolem zavodiste ctyrnasobne Chuchle Randwick Racecourse, a kolem kriketovych a rukbyovych hrist a olympijskeho stadionu. Pripada mi pusty, jdu na Burke Street fotit viktorianske baracky, jeste kvetou stromove ibisky, ale slunce je opacne. Domu Coonawarra Riesling z vinic z roku 1891, zalozil John Riddoch. Je tam pry prava terra rossa, jizni podenbi spise chladne, piskovcove podlozi. Chut vyborna. Za pul hodiny cela vyprava na Sydney Tower. Tower restaurant level 1 je waiter service, level 2 self select. Klokan neprekvapil, tuzsi hovezi s divnou vuni. Jini experimentatori byli i na Emu a velbloudech, jeste tuzsi poznani. Fotka z veze konci v kosi, cast vzpominek taky. Pomala svetelna lekce topografie mesta by mohla zustat. Katedrala vypadala z vysky lip, restaurace na lodi naproti Convention Centru krasne svitila do vody. Jirka ma obdivuhodnou schopnost s kazdym vyjit a porozpravet. Me by slova brzo dosla. PW ma radu velmi slusnych fotografii, hlavne na siroky format. Modre hory ma za sebou my zitra jeepem trosku offroad. 9.5.2002 – No Jeep to nebyl, celkem pohodny van, prisedl profesor Cleevland s kockou blondatou z Islandu, ridic a pruvodce byl belovousy hoch, co pracoval s aboriginci. Jeho zena si na farme nejakeho najmula aby stavel fence proti kravam ze sousedni farmy, a on to pochopil jako sermovani proti tem zviratum, trenoval na olympiadu. Vyrazili jsme na Richmond, zase Zoo, Featherdale Wildlife Park, tentokrat zivi wombati, chlupaty cili veprici. Taky koalu bylo vice, nezli v Taronga zoo, dokonce hlazeni na brisku, krome klasickeho foceni. Citliva ocicka na blesk a ouska na infekci. Spousta hadu, zase Taipan, cislo jedna, a Death Wipper, a dalsi cisla podle jedovatosti do patnacti. Pak to ohnul do lesa do Wollemi National Park, offroady byly krasne nad prudkymi svahy, spalene eukalypty se od Vanoc docela vzpamatovaly, les vypadal skoro normalne. Cajicek u nejakeho Creeku, potom pres starou nemeckou osadu, co se jmenovala Mountain Lagoon blizko Mount Tomah National Park, nadherne zbarvene javory, nezastavil, az na hristi, kde jsme hazeli pravo- a levorukymi bumerangy. Berka byl jediny levorucak, hody pekne. Jirka s Cleevlandem lepsi. Pak jsme koupili za 25 klokanich dolaru nadobicko, a prvnim hodem tu vzacnou vec Jirka poslal 50 m vysoko na nejblizsi eukalypt. Americkej profesor se klackem snazil, ale prace marna. Lokalni historky povidal ridic a instruktor pres bumerangy hezky. Vudce mistnich banditu – byla tu jedina zeleznice a jedina silnice, nejaky Govett, zdrhal pred spravedlnosti, ale dostali ho, dohnali az na kraj utesu, z ktereho spada vodopad, no aspon 50 m. Kluk byl na koni jako Horymir, skocil, policajti mrtvolu nenaslu, a pak prej loupil o dum dal. Misto se jmenuje Govetts Leap, obed byl v hospudce kralovny Viktorie. Elizabeth ma o kousek dal vzhlidku na Tri sestry. Dolu klasicka lanovka velkokabinkovka, nahoru starej hornickej vytah na uhli, udelajen pro turisty, skoro kolmo mezi skalami. Tri sestry jsou do okrova, byly to pry krasne holky mistniho kmene, milenci ovsem byli zneprateleneho puvodu. Tatik je zaklel do sutraku, aby je milenci nedostali. Sam se promenil v ptaka, protoze tahle kletba se nelibila horskemu duchovi, asi mistni Jetti, ktery ho pronasledoval do udoli. Jako ptacek uz kouzelnou hulku nenasel, zemrel jako operenec, a ty krasny aboriginsky holky zustaly k fotografovani, jeste lip nez od lanovky jsou k videni z Echo pointu, kde uz se jenom kouka a do Grose Gorge se neleze. Pak Katoomba, vyletni krasna Leura, a kolem nekonecnych sedozelenomodrych lesu do hornickeho Lawsona a Sydney. Predmesti, obrovska pro tech sest milionu, jsou svety samy pro sebe. 10.5.2002 pesky kongresovym smerem. Chinese garden of friendship je otevrena. Dominuje Lake of Brightness, vsecho je jin a jang, sini Longevity k dalsim pavilonkum, pomala cesta mezi bambusy a skalami strazcu k vodnimu pavilonu lotosove une, k sedmi mudrcum v bambusovem lese, k vodopadu. Na vrcholku hory rinsing jade pavilon – v Cine veri, ze elixir nesmrtelnosti vznikne tam, kde pramen pod vrcholkem hory tisice let omyva drahokam. Vrcholem zahrady je Clear View Pavilion, na ktery koukaj i neplatici Sydnejsti obcani. U Mountain Gate je Sleeping Boy Buddha. V Tea House nejaky zeleny caj, branou zas ven, nastesti ne do ruchu velkomesta, ale do Outback centra, lov na darecky a aboriginske ornamenty. Explorerem k Opere. Hodinova prohlidka. Podrobny popis neshod Jorna Utzona s magistratem. Starec chudak doziva ve Spanelsku a hotove dilo nikdy nevidel, jen jeho syn, taky architekt, mu ho zajel nafotit. Skorapky jsou z prefabrikovanych betonovych platu, venkovni keramika je samocistici, a opravdu to funguje i s kadicimi racky. Uvnitr mnoho salu. Nejkrasnejsi neni opera, ale koncertni sal s varhany, ktere staveli dvacet let a ladili dalsich deset, nez tech mnoho tisic pistal dali dohromady. Operni sal spis zachmureny, do cerna, zadne zlate presidentske loze. PW tam videl moderni balet s hudbou z playbacku, zklamani. V malem Playhouse hrajou Arthura Millera All my sons. Na nastenou malbu The Possum Dreaming nebylo moc videt. Explorerem na mys Mrs. Macquaries Chair, obrovite fikove stromy, vpravo hladoucke travnicky The Domain, vlevo Woolloomooloo Bay s valecnymi lodemi. Od NSWArt Gallery kolem St. Marys Cathedral, taky jim chudakum brzo po otevreni shorela jako Narodni, rychle ale tu pseudogotiku uplacali znovu. Blizko Potts Pointu vysedam, protahuji se ulickou k Elisabeth Bay House. Historie rodiny Mcaleayovych. Sekretar guvernera, Alexandr, si vydupal v r. 1826 stavbu nejuzasnejsiho domu v kolonii. Architek John Verge navrhl velmi pohodlnou vilu, vsichi z rodiny byli fanatici na broucky a v trave sbirali kde co lezlo. Obrovske sbirky asi trochu smrdeli v dnes vonavych loznicich s vyhledem na zaliv. Syn William trosku tvrde tatika vystehoval z jeho celozivotni lasky kvuli dluhum, ale sbirky neznicil. Video temer zive se hodne povedlo. Vystava detskych maskarnich oblecku, mile kolonialni. Zadnej spratek se neprevlikal za aborigince. Pesky do ulicek Paddingtonu s radou domku / three bedroom/ s viktorianskymi litinovymi mrizemi z 1880. Maly buddhisticky chramek v Albion street. Vecer rusny China Town, secuanske se zvysenou davkou Chilli papricek. Buddha a jasminovy caj k doplneni dojmu. Fotky v albu, drobne radosti. Jirka i Zuzka uspech v kloboucich. Hunter Valley Vineyards, pojedu sam. 11.5.2002 rano s tradicnimi Japonci, ale taky Londynany, manzele z Ameriky. Pruvodce tentokrak pan v obraze, soucast rodinneho podniku, vypravel k veci. Tudla prijel vylitej z ochutnavky vin. Vecer docela dobrej steak na Oxford street. Na zaver jsme jeste pohosteni australskym Merlotem a velmi vyraznym cedarem. Cele okoreneno Tudlovym humorem. Radsi jdeme spat. Jinak bychom se prosmali az do rana!!!!! Vysledek vecerniho posezeni preskocim. Pres Harbour bridge na Pacific Highway No1. Pruvodce dava zabrat nekolika Americanum v autobusu: kolik zlocincu mate v rodokmenu? Do Virginie a Caroliny odeslali z Evropy 80000 trestancu, uplne stejne jako do Aussie. A tady se trestaneckym puvodem pysni – vzdyt to nebyli zadni vrazi, ale jen obycejny zlodejicci. Terry je citlivy taky vuci vlade. Zeme je overgoverned, doklada to na napisech na dalnici: Do not overtake on the bridge a podobne. Dalnice vede pres reku Hawksbury River. Tahle reka ma na druhem konci Sydney jine jmeno, puvodni osadnici netusili, ze jde o jednu, jak se krouti. Je sirsi nez Missisippi v NO. Lze po ni na vybavenych lodich 50 kmu do vnitrozemi a 40000 let zpatky do historie. Siroko daleko bush, nemenny, se stejnymi zakony. U mestecka zvaneho Brooklyn je mozno nasednout na vybaveny houseboat a projet se do historie. Ptakoviny v televizi Terry taky nebere. Kazdy strom v eukalyptovem pralese musi prodelat pozar 3x za zivot. Vrstva humusu je mala, je stale nutne ji doplnovat. Moc shallow, popel prospeje regeneraci. Pozar ovsem neni zadna sranda, postupuje az 50 km/ hod., mali farmari maji nejvetsi strach z ohne. Vnitrozemi nebylo vubec zpocatku popularni, az recke a italske rodiny, zvykle na drsnejsi podminky v horach, si pripadaly jako doma. Bush se svymi hady neni jedine riziko. Nejaky bushmen s konem jmenem Cockfighter zapadl do bazin v udoli Wollombi, kun zakratko zmizel, a mnoha vina se jmenuji Cockfighter ghost. Ve Wollombi Village se podava Dr. Jurds Jungle Juice, likerek je lahudka, allkohol z toho vseho svinstva, co se v lese dava do kompostu. Prezili jsme, dale pokracujeme obrovskymi eukalyptovymi lesy k Hunter Valley. Eukalypty jsou vubec uzasne stromy. Preziji mnoho lesnich pozaru, slouzi jako droga pro male koalky, kteri lepe nez po koralce prochrapou 20 hodin denne, odpuzuji hmyz, coz je prima, ale proto je v australskem lese i smutno, chybi ptaci. Koaly a wombatu a walabiky clovek pres den nevidi. Lesy postupne mizi, siroke Wollombi prechazi v jeste sirsi Hunters a dochazi na prvni testovani s lunchem u McWilliamsu. Revy jsou dnes 100-200 let stare, druhy i chutove pro Evropana exoticke. Podlozi je piskovcove, jako v celych Modrych horach. Resultuji z toho i nadherne plaze na pobrezi. Trestanci jen shrnuli malou vrstvu zeme, a silnice by byla hottova, kdyby nemuseli stavet zidky a zatacky a studanky, vse z piskovcovych bloku, presne otesane, jako byla stavena nocleharna trestancu v the Rocks. I dnes je prochazka po stare Convict History Street docela dojemna, kola dostavniku i tady vyryla sve brazdy. Mistni lupici dali jmena vinicim i potokum, Ned a dalsi, nejaky Fernance znasilnoval 20 let zeny v sirokem okoli. Ochutnavky v Elizabeth‘ s cafe byly vynikajici, K dispisici byl vynikajici Semillon, typicky Manfredovo vino zcela suche s vynikajici kyselinou, vydrzi 20 let, ale i Verdelho, Gewurztraminer, Sauvignon Blanc a samozrejme Chardonnay. Semillon starnutim zlatne, ze zelenych jablek se meni na medovou barvu. Jsou i nejruznejsi dezertni vina a Botrytis semillon, to je to prave k modrym syrum. Prolozit je lze i sumivym vinem, treba Bed of Roses. Mimochodem, ruze kolem vinic nejsou kvuli okrase, ale chytnou chudinky chorobu driv, nez reva. Varovny system. Ruzna fortified vina nasledovala, Port ma dva typy ; vintage a tawny, to druhe lze nechat dlouho otevrene. Dale na cessnock, Pepper Tree a Allanmere, vsude vyborne ochutnavky. Po bilych nasleduje Merlot, Cabernet, a jako vrchol vina s vysokou chuti Shiraz 2000, temne cervene, chutna na spicce a koreni jazyka jako mulbery&blackberry&spicy cinnamon oak. Ke kompletaci a plnosti bolibene kombinace s Cabernetem ci Merlotem. Tato vina jsou nejlepsi az 5-6 leta. Ochutnavka s mladezi viz vyse. 12.5.2002 Baleni. Pesky jeste jednou po Elizabetce ke katedrale. Australian Museum. Aboriginci s Time of Dreaming jako stvoreni sveta. Rainbow Snake jako stvoritel rek a udoli a kopecku, ale taky nicitel jako Brahma podle situace. Domoroda predstava odpovednosti za sebe, zemi a vesmir. Trochu nalomena bilou kulturou a alkoholem. Spojeni obou kultur hned v prvnim patre, vystava Body Art. Nejprve australske a Maorske tetovani, clovek jako obraz a totem, domoroda skarifikace, vedle toho evropske a japonske liceni a paralelne bile hlinky australcu. Duvody tetovani a piercingu Evropanu, vnimani tela, prekonavani bolesti, taku uvedomovani si existence? Pripominky jehlickami v kazdem okamziku. Oboci pupiky, jazyky, tvare. Njeruznejsi barevne promeny tvari. V mezipatru ptaci, pavouci a hadi, co hrdlo raci, kostricky wombatu i possumu, zbytky dinosauru. Broken Hill a australske mineraly. Nejruznejsi krystaly polodrahokamu. Znovu zariva a promenliva nadhera opalu. 21.hod. Uz nad morem za Darwinem, ponekud vetsi press nez minule. Venku jeste noc, Van Diemenuv zaliv. Tentokrat do Bangkoku. Dusno jako v Singapoore, velke vietnamske trziste, stanecky precpane, kolorit skoro zadny, same ElisabethArden it smells like theremustbeashit inthe garden. 13.5.2002 Dlouhe, precpane cestovani. Kriticka snidane nad Cernym morem. Zuzka oplakala ovoce s vlockami, nove pojatou kontinentalni snidani. Momonovy komentare k povaze Buddhy, prah, pres ktery patriarchove neprejdou, Grilovane rajce. 6.30 opet Budejovicce. 9.00 bloumani po Heatrow. Jirkova Bussiness Lounge, mala utecha pri tom bloumani.