Staré texty – Dolomity 2003

DOLOMITY 2003: Penia je vesnička vysoko v údolí Val di Fassa. Silnice vede ještě výš, na Passo Fedala, pod Marmolada di Rocca. Jsou tam lanovky do výše 3250 m, od naší Princess tam jezdí Pražáci, co tu mají auta. Je to asi stejně daleko, jako od nás pres Campitello do Pozza di Fassa. Pro nás, účastníky zájezdu, i s mistrem Viewegem sedadlo do zadu, se nejspíš nabízí Skibus do Canazei. Ranní nášvih, hlasité italské promluvy o počasí a kvalitách snídaně, rychlý pochod ve frontě na lanovku na Pecol. Odtud krásně odpočítaná velká kabina na Col di Rossi. Ranní sjezdy jsou nejkrásnější, ledové plotny přikryty nadusaným sněhem od rolbiček, které makají i v bezměsíčných nocích dlouho se ztraceným světélkem někde ve výšce. Diagnostika zářících refugií je stejně obtížná, jako určení souhvězdí. Údolí, sevřená horami, nevydala ani velkého a malého medvěda, Polárka nejistě. Viděno od kostelíka v Penii. Za ranního slunce je ale všechno přehledné. Z hřebínku od Belvedere vede několik Červených sjezdovek, nejhezčí a nejpraktičtější je Cristiania. Ke Kristýnce vždycky párkrát ráno, lidí málo, pro pocit ze sjezdu. Když to potom člověk vezme rovnou dolu po Pista del Bosco, lesem k Lupo Bianco, tak už je na oranžové trase kolem Selly. Ta je delší, 42 km s převýšením 8000m, celkem 9 sjezdovek o délce 26 km. Hora Sass Bécé zakrývá vpravo Passo Pordoi, odkud vede lanovka na Pass Pordoi, do 3000 m na výhled. Krásné 360 st. Panorama, v dálce Tofana di Rose, Civetta, Marmolada, na druhé straně na obzoru Ortler, blíže skupina Brenty. Pár bláznu to jezdí dolu na lyžích, vrstevnice na mapě jsou hodně nahusto, pohled pres kolmé steny taky. Riziko pádu lanovky pro ožralé Dány. Od Bílého Vlka èlovìk vyjede pod Col Rodela, kde je zase øada krásných sjezdu, dopoledne s kvalitním snìhem. Na Rodelu vede kabinka z Campitello di Fassa. Pak vede oranžová trasa pres Passo Sella volnì po modré, a krátkou lanovkou se vyjede na Piz Seteur. Pøímo pod mohutnou stìnou Sasso Lungo je areál pro dìti a Gran Paradiso pro ty, co se vrací na sklenku šampaòského. Oranžová ale nezadržitelnì sjíždí do do Plan de Gralba. Taky si to tam lze užít, odboèit na S. Cristinu, nebo jezdit chvilku po Èervených a pak se vydat po krásné èerné do Selva Valgardena, neboli Wolkensteinu. Pøijede se k hospodì, spousta lidí si užívá kafíèko, pešky po mosteèku k malému vleku, a potom na rùžové kabinky Danterceppies, ta lanovka vede nad Passo Gardena. Sjezd do Selvy z obou stran je vynikající, i na oranžové se vyplatí, støihnout si rùžové kabinky ještì jedenou. Potom následuje chvilku pìkná Èervená a vleklá modrá k boèní kabince, na dolní stanici vlajou dva nafukovací panáci, a vyplatí se tam odboèka do Colfosco, Val Stella Alpina. Nejhezèí je levá varianta na Rif. Forcelles, odtud krásný, dlouhý Èervený sjezd do Corvara in Alta Badia. Krátký rovinný úsek pøekonává lanovka Borest, která je oboustrannì nahorudolu. Z Corvary dlouhá kabina na Piz Boé. Osvìžující odboèka na nejvyšší místo na Selle, do 2530 m, èerná sjezdovka Valon, a pak po lehce ledové èerné zpátky. Lze to postit a dojet rychle na Campolongo, paralelnì vlek a poma nad Arabbu. Pøíjemný sjezd k velké lanovce – dvì možnosti: velká kabina, nebo menší kabinky s mezistanicí, to všechno nahoru do Porta Vescovo. Nahoøe známá hospoda s velkou terasou, osvìžující kávou a boulatou horní èástí, kde soupeøíme o místo na slunci. Z mezistanice je únik na Marmoladu. Nejprve dlouhá Poma podél houpavé modré, pak dvousedaèka na Passo Padon s dalším krásným sjezdem do Passo Fadaia. Na svahy Marmolady potom dvojím zpùsobem, bud další dvousedaèka na Pizzo Serauta s krásným sjezdem po ledovci dolu, nebo po dlouhatánské modré do Malga Ciapela. Kromì hospody s grappami tam zaèíná systém lanovek, kabin na vrchol Marmolady. Nejprve zelená, pak Èervená a modrá. Lanovky s dlouhými pøestupy konèí na Punta Rocca, krásné panorama, Sella i Sass Lungo se zdají tak dole. Sjezd k jezeru Fedaia je krásný, pak ještì jedna Èervená na Piani Alti di Ornella, s stejný pomalý kotváè pøed sjezdem k prostøední lanovce. Po èervené Ornelle do Arabby a tradiènì nahoru, na Porta Vescovo. Z porta Vescovo oranžová pokraèuje po èervené na Pont de Vauz s lanovkou na Passo Pordoi. Krátký sjezd a sedaèka na Sass Bécé trasu a okruh ukonèuje, pak už jen ostøe dolu, kolem Kristýny do lesa a do Canazei, maèkat se na skibusu a do sprchy. Zelená trasa zaèíná cekáním na sedaèku na Sass Bécé. Když zvládneme velkou frontu, mužem se klouzat po dlouhé modré do Arabby. Ranní Porta Vescovo je hezcí, pokud udìláme odboèku. Taky lze sjíždìt rùzné sjezdovky, nemusíme se trefovat na trasu, jen dolu do Arabby. Nahoru vedou vleky na Campolongio, šampaòské ceká. Po dlouhém sjezdu do Corvary se pøijede na pøibližovák, kde vždycky pøekvapí lyžaøi s lyžemi na nohou, jedoucí v opaèném smìru. Vleky z Arabby i tady jsou pomalé, trochu si èlovìk užije spoleèenství ve frontách. Nad Passo Gardena zase nejprve pomalý vlek a pak èervené a žluté kabinky. O pìkné sjezdovce do Selva Gardeny Danterceppies už byla øeè. Po zelené se nechodí po mùstku, ale silnice se podjede k vlekùm na Caimpinoi a Piz Sella. Po kombinaci vleku pod Sass Lungo pøekvapí dlouhý sjezd do Lupo Bianco, odkud by se dalo pokraèovat rovnou lesní sjezdovkou do Canazei. Vìtšinou nám to nedalo a vyjeli jsme ještì kabinkou do areálu Belvederu, užít si veèerní Kristýnky. Taktika na skibusy, aby se èlovìk dostal. Pøijedou dva?? Od skibusu ještì životu nebezpeèná silnièka k Princeznì. Pres den sníh roztaje, odpoledne bývá minus 5, led pokrývá hlavnì chodníky a furt nìco jede. Lyžáky jsou sjezdové boty, ale tady se pøi sjezdu padá na zadek. Poslední den z Alby na Ciampac nad Val di Contrin a Val di San Nicolo, ze Selle Brunech 2440 by mohly být pohledy až do Pozza di Fassa. No, nebyly. Pozza se schovala za pusté údolí