Staré texty – Samos 2003

SAMOS 2003: Poněkud příjemnější odlet, až v dopoledních hodinách. Dole zasněžené bulharské hory, řada severních egejských ostrovů a přistání do 31 horkých stupňů zeleného ostrova. Od letiště, které je blízko Pythagoreia, jsme objeli pár hotelu u Samosu a vydali se dlouhou pobřežní silnicí do Karlovasi. Město chudého vzezření, řada domů ještě ve stavu ruin, v době slávy kožedělné továrny a patricijská obydlí. Nejistý pocit z moře, lehká severní bríza míchala u břehu zakaleninu, dědu dali nad bazén, kde loni zažil diskotéky, tak jsme se stěhovali. Zprvu ani památka po půjčovně kol kolem přístavu, strmé svahy nad námi. Na průzkumné výpravě jsme došli k silnici na Potami, 2km, tak raději do kopců ke kostelům. Proti hotelu na kopečku kostelík Svaté Trojice s krásným rozhledem. Vykoupání v moři a objednání auta. 15.6.2003 Renault z půjčovny uháněl dobře. Na Potami jsme byli úplně sami, romantická pláž s pěkným koupáním. Poněkud šílená cesta od pobřeží do kopců do Leky, kam se dá dojet z Karlovasi pohodlně. Údolní cestou do Marathokampos. Městečko s velkým kostelem ve strmém svahu, nad hlavou s větrnými elektrárnami. Odbočka k Pythagorově jeskyni, skrýval se tam před tyranem Polykratem, meditoval. Přístupová silnička, kterou jsme zkusili zespoda, byla pro Renaultíka moc velké trápení, dojeli jsme raději na pláž Psili Ammos, píseček, pomalý vstup do moře, nyní ideální pro dědu, později pro Davídka. Slunce bylo bodavé, a dost jsme spěchali na fišerovskou informační ve čtyři. Pirátskou plavbu jsme zavrhli hned, autobusový výlet kolem ostrova taky. Na Pathmos hned další den, Ephesos ve čtvrtek. Šipka zatím tajemným směrem. 16.6.2003 Výprava z hotelu byla minimální, jen my tři, takže jsme dostali taxíka. Jel lepší cestou, než já předešlý den, v přístavu Ormos jsme byli zbytečně brzo, za třicet minut. Holaňdánci a Angličani se pomalu scházeli, na lodi potom se vzdáleností od přístavu stále majestnátnější hora Kerkis, prý tam námořníci v zimě vysoko na hoře viděli Pythagorovo světélko, 1444 m. Na Pathmos jsme cestovali příjemněji, než svatý Jan, ten byl v řetězech. Až po akci, záchraně tonoucího plavce, ho odkovali, a měl po ostrově volný pohyb. Bydlel u člověka, který se jmenoval Myron, začal kázat evangelium. Uzdravoval, léčil, stal se velkou konkurencí Apolonovu knězi jménem Kynops. Ten s ním uspořádal jakési divotvorné závody, vytahoval utonulé z moře. Když nepřesvědčil, tak jeho pomocníci Jana skoro zabili. Vyzdravěl, při další seanci s Kynopsem se vroucně modlil, a Apollo už nepomohl, Kynops se s dalším utonulým už nikdy nevynořil, ani sám ne. Svatý Jan pak meditoval a modlil se v jeskyni, kde také Prokhorovi nadiktoval svou versi Evangelia a po zjevení i Apokalypsu, po hoře Sinaj je to druhé místo, kde promlouval Bůh, a asi jediné místo, kde lze viděl skálu, na kterou sahal Kristův nejmilejší žák, kam kladl hlavu ve spánku, a ploché místo ve skále, kam Prokhoros dával pisátka, štěrbina ve skále dokumentuje místo zjevení. Davy turistů trochu ruší atmosféru, dojem ale zůstává mocný. Člověk si dokresluje ikonu zjevení, tu podivuhodnou bytost. Promluvila na Jana mezi sedmi svícny, připomínala syna člověka, oblečena byla do dlouhých šatů, a vlasy měla bílé jako len, jako sníh, oči zářily ohněm, zlatavě svítila jeho chodidla, a hlas byl tak silný, jako když vody řvou. Sedm hvězd měla ta bytost v pravé paži, obličej slunce, a z úst vycházel jazyk jako meč, ostrý a rozdvojený. Malé ikonky v krámcích o kráse té bytosti, tedy asi Melkhitsédeka, vypovídají málo. Jinak se ale byzantské umění k tajemství té jeskyně hodí ideálně. Král Salemu, který mluvil ke Kristovi, Abramovi zařídil změnu jména, a s naším ostrovem je svázán s Pythagorem. Ve štíhlé pevnosti nahoře nad bílými domky je překvapivě málo místa, chrám postavil Hosios Christodulos, začal 1088. Získal spoustu privilegií od císaře, pevnost budoval kvůli pirátům. Dva úzké vchody a horký olej na hlavě asi způsobily, že vnitrní výbava je netknutá, staré fresky s výjevy z Janova života, pekárna apod. V sanktuariu je i lebka svatého Tomáše a jiné drahocenné ostatky. Christodulos byl blázen do Janovy záležitosti, po staletích vše obnovil, včetně kaple zjevení. Kolem kláštera je městečko Chora, kde původně bydlely rodiny mnichů, co nesměli být s chlapci v noci pohromadě. Nádherné bílé kostičky, jako věneček ze sedmikrásek kolem strmých zdí kláštera. Dole v přístavu jsou budovy z 19. století, kdy už piráti nehrozili. Pláž s kachnami. Mnoho výstavných domu je ještě ze 17.století, kdy město bohatlo, na ostrov putovaly poklady ze širokého okolí, a taky se rozvíjela Patmian school. Žáci dodnes sází eukalypty a zpříjemňují ostrov, tehdejší mistři bojovali za samostatnost, založili přátelské bratrstvo, a podporovali pevninské Řecko i armádou. Vládci se ovšem střídali, naposled Němci, ale nikdo z okupantů řeckou kulturu nepotlačil. Taxíky tam i zpátky, zpátky dáma při těle, točila volantem zdatně. 17.6.2003 Dnes trochu sportu, kola z vedlejšího hotelu Anema Place. Trochu vad na kráse, sedla nízko, přehazovačky na heslo. Cíl byl dost romantický, ojedinělé bydliště středomořských tuleňů na plážích Mikro- a Megalo Seitani. Na kole se moc daleko nedalo, od pláže Potami jsme kolem malé říčky vyběhli k soutěsce s vodopádem, či většími peřejemi. Dá se k němu asi i hlubokými tůněmi vodou, vše v hlubokém lesa stínu. Vůně borovic, cypřišů a dvou tisíc různých bylin je všude. U ústí říčky byzantská pevnost, tedy pár zdí, co z ní zbylo, a kaple ze třináctého století, snad kdysi chodbou s hradem spojená. Olivovými háji vedla potom krásná cesta nad rozeklanými skalami a modrými zátokami, tuleni nebyli doma, možná, že ta jejich pravá plážička byla ještě dál, nebo že se s námi nechtěli koupat. Fascinace kamínky na pláži. Bohužel, nejkrásnější barvu mají ve sluncem prozářené vlnce, po oschnutí malinko ztrácejí sílu. Nikdy se neubráníme sbírání, dnes vzhledem k další cestě to bylo trochu nepraktické. Kola jsme měli málo, takže jsme vyrazili do kopců. První vesnička, Tsourlei, pivo a salátek pod platany, nahlas z repráků odrhovačky o Karlovasi, cestu do Leky jsme taky znali, autem to šlo, pro kola poněkud strmá. Tam jsme zabočili a přišly nekonečné serpentiny do Nikolades, a stále výš, do Kosmadei. Celé egejské more pod námi, akorát že v oparu toho moc vidět nebylo. Za dobrých dní snad je vidět i Helespont. Vrcholek Oros Kerkis stále vysoko, pod ním nekonečné terásky vinic a nádherná bujná vegetace. Těžká dehydratace, mírná krize. Vodu a frapé jsme dostali, nakyslé víno, které neodpovídalo kráse okolních vinic, na sílu na sjezd to stačilo. Na platai v Leka jsme si spravili chuť na jogurtu s medem a dalších tekutinách. Sjezd byl krásný, jako všude ve středomoří, horký, provoněný vzduch, který pomáhal svatému Janovi hojit mou anginku bez antibiotik. Vede se. 18.6.2003. Druhý cyklistický den, měl být původně nenáročný, skoro po rovince. Přesto se nad moře třikrát zdvihl, a odpoledne byl zas silný vítr proti. Krásná pobřežní silnice do Kokari. Na prvním kopečku Agios Dimitrios a Nikolaos, docela dole pod silnicí malé rybářské vesnice a zálivy. Pak do Agios Konstantinos, vlnolamy z velkých šutru a betonku, velký řev vln při západním vetru. V Konstantinoi řada klidných kavárniček přímo na nábřeží, ospalých v poledním vedru. Pak slavné pláže Tsabou a Tsamadou, první soukromou okupoval kapitalistický stařík, který chtěl 6 euro za krajinu, a možná za dušičku. Hrana pláže s velkým útesem lákala k obeplutí, za útesem malá skalnatá plážička. Jenže zpátky proti vlnám a větru to nešlo, tak jsem se raději vrátil a oběhl kopeček po silnici. Kapitalistickému dědkovi se dá uniknout a z malého parkoviště nad lesíkem proniknout po pravé straně přímo na pláž. Před Kokari ještě lahůdková Lemonakia, mezi borovicemi zářily do kopce barvy slunečníku. Kokari asi 10x živější, než naše místečko, dva skalnaté výběžky, nejprve pláže a hospůdky, pak přístav, a pak pláž pro romantiky. Odbočky do hor, na slavičí údolí a Vourliotes či až do kláštera Vrondani, nebo do Ydrousy, lákaly jen trošku. 19.6.2003 Sunrise café by mělo být plné poživačných snídajících, ale všude pusto, jen autobus líně sbíral spolucestující. Přes všechny hotýlky v Kokari trvala cesta do Samosu jako cyklistům, dlouho. Město, sevřené kopci ze všech stran, se dívá ještě k řeckým ostrovům na sever. Komisní policajti v přístavu, jinak stále ještě řecká pohoda. Pasy nám zabaví až v Turecku, pak už jsme jen čísla na dvou kartičkách. Vlny náš boat docela trápily, cesta tam ještě šla, ale zpátky na horní palubě šlo o trvalé sprchování tříšti vln. Foťák v igeliťáku naštěstí vydržel. Dvě rudé vlajky, půlměsíce a hvězdy, Kusadasi, město ptáků. První s je s ocáskem dole a čte se š. V autobuse pančelka turečtiny, přes léto se stará o turisty, v péči o děti je asi lepší. My country, znělo stále s jasnou hrdostí ioničanky, co bydlí v Izmiru, který už je trochu zavšivený nečistotami, ale v Kusadasi se dá koupat i v přístavu. Taky nepřátelství k Řekům je minulost, a 3% Turecka, co jsou v Evropě, jsou při jejich demokracii dostatečným důvodem vstupu do EU. Angličanka v autobusu oponovala, že se na EU mohou vykašlat, jim že common market sebral i nádherné anglické pasy. Staré město efezské leží už dnes pár kilometru od moře, v místě antického přístavu je ještě drobná bažinka a nedaleko letiště, letadla tu máme místo lodí, hlásí hrdě paní učitelka. V Efezu ale nesporně pobývali apoštolové Pavel a Jan, Jan je zde pochován, pokud nebyl vzat na nebesa přímo, což je jedna teorie. Jistě zde také bydlela panna Marie, její dům ve skále je asi 4 km od starého antického města, a je zde asi pochována. Tam nás průvodkyně nevzala, do věže, kde 3 roky Pavel sepisoval, jsa vězněn, své epištoly, taky ne. Jen tvrdila, že ho nevěznili za šíření křesťanství, ale z ekonomických důvodu, že se sochy Artemidy špatně prodávaly. Artemidin chrám je ostatně taky mimo areál, podle fotky tam zbyl jeden sloup, a trocha bažin. Kachničky si dnes plovou v Artemisiu. Přitom tahle bohyně, sídlila v Efezu a na Pathmosu, je také pannou, bohyní i matkou, a patří jí číslice 3 a veliká moc. Socha efezské Artemidy je plodivá, plná květů a pomerančů. Také se jí říkalo včelí královna, a pokrývka hlavy byla korunou vládkyně světa a divých zvířat. Oslavy jejího svátku tady trvaly měsíc, byly asi dost bujné, jak je vidět na výrazu té krásné hlavy. Chrám asi býval nádherný, pracovali na něm Praxiteles, Polykleitos i Feidias. Sedmý div světa zničil Herostrates, a dnes kachničky a turecká učitelka. Do antického města jsme šli horní branou, kolem státní agory a malého amfiteátru, který sloužil jako nóbl parlament. Hned vedle jsou ruiny dalších státních budov, Domiciánova chrámu a zbytky sousoší Niké, s vavřínovým věncem vítězství pro prý zakomplexovaného malého císaře. Pak kousek historie medicíny, cestou Kyret se schází dolu, a vpravo jsou zbytky soch různých lékařů, i jedné kolegyně, a vlevo vývěsní štít lékárny, snad s nápisem pro ideální univerzální medicínu – mléko, med a trocha hadího jedu. Rovněž krev želv a jed ze škorpiónu nebyla špatná kombinace. Těsně potom následovala veřejná latrína, ale pro patricie, s vysokým vstupným, klábosili vsedě na mramorových sedátcích nad tiše šumící vodou v kanále pod nimi. Do domu lásky byl kousek, a taky tam vedla tajná chodba z Celsovy knihovny. Průčelí se zbytky výzdoby dojímá dodnes, čtenářské zákoutí si umím představit. Vpravo byla honosná brána do Tetragonos Agora, komerčního trhu. Potom chvilka pro režiséry, nádherné velké divadlo pro 25000 diváků. To prý jasně dokazuje, i podle Herodota, že v Efezu bydlelo 300 000 lidí v době největšího rozkvětu. Na olympijském stadionu se stále kutá, prohlídka končí nedaleko starého přístavu, aby autobusy dovlekly znavené poutníky do masové turecké restaurace, a potom na koberce a na tržiště. Zachraňuje to krása koberců, těch s 200 uzlíky na čtverečním centimetru a nádhernými vzory i přírodními barvami, stále ještě šafrán, i tabák. Taky hedvábné koberečky existují, s ještě větším počtem uzlíků, ty mění barvu podle toho, jak koberec prostřeme. Lákadla prodávačů na moderní agoře jsou méně snesitelná, a vydržet se dají, jako každá islámská země, jen chvíli. 20.6.2003 Auto už je trochu dražší, sezóna se blíží, ovoce v bufetu přibývá. Ostrov byl rodištěm bohyně Héry, která tady moc k Diovi nepatřila, tak jsme se tam rozjeli. Na cestě do Pythagoreia nejprve klášter Moní Megalis Panagías, druhý nejstarší na ostrově. Uprostřed obdélníkového konventu šikmo ložený kostelík, tam nejcennější ostrovní fresky, jenže trochu ve tmě. Taky na tomhle krásném místě býval Artemidin chrám. Taky tam prodávali Pythagorův pohár, co se mi moc líbil. Přeliješ -li rysku jako chamtivec, přijdeš o vše, víno vyteče kompletně. Ideální pro stavebníky tunelu akvaduktu, který byl přesný na milimetry, a pod horou měl na jednom kilometru délky sklon necelých dvou metrů a v antických dobách tam proudily hektolitry dobré horské vody. Dnes zavírali ve 2 hodiny, neviděli jsme nic, jen boční štolu. Další chrám byl taky krásně ve stínu borovic a svahu hor, klášter Svatého nebo Pravého kříže, M. Timiou Stavrou. Je sice nejstarší, ale ne tak hezký, jako Panagia. Dolů do Samojského zálivu, k nejstarším místům, do Heraoinu, Héřin chrám byl vystaven v několika podobách, ze všech zbylo jen trochu. Masivní dórsko-iónský , potom menší, z doby římské. Ten starší měřil zhruba 110 x 55 metrů, a hlavice a zbytky sloupu jsou dodnes impozantní. Začalo se stavět v 7. století pr. Kr., ty nejstarší stavby na ostrove mají na svědomí Argonauti, ničení prošlo dějištěm věků taky několikrát, jenom chudák Polykrates, co jeho prsten Poseidon zavrhl, stavěl chrám dvakrát. Peršané byli velcí ničitelé, dnešní ajatoláhové možná ještě překvapí. Všude kolem Héřina chrámu dodnes nádherná úrodná planina, asi ještě Héra funguje. Adorace bohyně byla zajímavá, nejprve ji velebili jako dřevěné prkno, pak ale byla uctívána měděná socha, kterou oblékali na slavnosti jako pražské Jezulátko, vozili ji na kočáre k ústí řeky, jejími atributy se stali pávi a vrbové ratolesti. Pávi tu dnes nekřičí, kolem je jiná vegetace, než vrbičky. Pohledy od zavřeného akvaduktu a kláštera M. Spilianis jsou krásné. Chvíli jen cikády, pak hřmot a krása letadla, co zatahuje kolečka, a krásná pláž Potokaki, kde jsme chvíli smočili těla, dlouhá, nádherná pláž Psili Amos, tedy kupy písku, na dohled. Nejvýchodnější bod ostrova a nejkratší sáhnutí na Turecko je Posseidonio a Cape Katsouni. Krásné pohledy na sever na záliv Kervellis a Cape Prasso. Stále více se kroutící silničky na Samos, domů už po paměti. 21.6.2003 Pokus o jižní svahy Oros Kerkis. Úžasný masiv, asi žulový, jak se tyčí nad Kamposem a plážemi jižního pobřeží. Auto jsme nechali na začátku špatných cest, těžko říct, co by chuderka Hyunday vydržela. Špatná silnička se navíc rozdvojuje a poutníci musí zvolit priority. Spilia Pithagora je blíž, níž, a víc láká. Neměl to lehký, těch 80 let od r. 580 do 500, co se vzdělával, učil, a byl leckde pronásledován, o čemž místní jeskyně svědčí. Na studie vyrazil jako mladík, jel do Miletu k Thaletovi a dalším filosofům, pak s glejtem od tehdy ještě přátelského krále Polykrata do Egypta. 22 let se učil od mágů faraóna Amasise, než perský král Cambyses zničil Egypt, a vzal si do Babylonu nejen egyptské kněze, ale i Pythagora. Měl ale řeckého doktora, a Democedes dosáhl osvobození velkého učence. V 56 letech se vrátil Pythagoras na Samos, kde se mezitím stal z Polykrata nesnesitelný tyran, tak se před ním nejprve skrýval v naší jeskyni, a pak emigroval na Delos, Krétu, a nakonec do Krotonu v jižní Itálii, kde založil školu zjevného i tajného učení, a kde asi 80ti letý umřel. Po stopách velkého zasvěcence, znalce egyptských i babylonských nauk, jsme se vydali do skal. Skrýš měl krásnou, hlubokou jeskyni vysoko ve stěně hory, dnes je dole na neuvěřitelném místě bar, a odkudsi z údolí tam vedou i elektřinu a vodu. U vchodu do jeskyně nesmí chybět řecké kostelíky, přesto je to místo a okolí pohanské a prastaré. Další cesta od křižovatky vedla ke klášteru Evangelistria. Ten je už ve výšce 900 m n.m. A stačil malý výšvih nad borový les, a byli bychom na hřebeni Kerkisu. Bez vody a dalších turistických náležitostí toho ale bylo po 1200 m stoupání dost. Mnišky nenabízely pohoštění ani vodu, jen krásné pohledy do zálivu. Ze stěny Kerkisu volání sovy, možná Pythagora, úpěnlivé, dlouhé. Tak radši chvilka koupání na Limnionas, písečné pláži, trošku na konci světa, tak se jmenuje místní taverna. Ale silnice vede dál, na Kalitheu a Drakei, ze shora jsme viděli další krásné pláže, asi s možností potápění a rybolovu, domů přes Leku, stále nádherné borové lesy. 22.6.2003 Neděle, větry stále čeří naše severní moře, výprava na klidný jih a taky za poháry. Pythagorův nápad nemá jako dárek obdobu. U Karlovasi tečou dvě říčky, Remma Karlovasou a Remma Fournon, dvě údolí plná vinic. Zkoušíme boční silnici na Profitis Ilias, Eliáše ale zabrali vojáci. Nezabrali krásné pohledy na svahy k Ydrouse, do slavičího údolí, vegetace je mohutná a živá. Z vesnice Kondeika pohledy na severní i jižní pobřeží, pak vesnice Platanos, stará řecká, s přesídlenci k Peloponésu, jedeme jim rovnou do nedělního kafe, náměstí, plataí, jsou jedna velká kavárna, a asi hlavně v neděli. Serpentiny s úžasnými rozhledy, a přes Koutsi, Pirgos a Koumaradei do Mavratzei. Tam by mělo být centrum keramického umění na ostrove. V neděli ale mrtvo, jediná dílna zavřená. V Koumaradei ale staví všechny autobusy, prodejen keramiky, medu a koření jako maku. Sympatický vousáč Pythagorovy pohárky točí za dvě padesát, ostatní jsou dražší. Původní jsou rostlinné motivy, některé za všechny peníze. Ještě jednou kolem krásného kláštera Megali Panagia a Mili na pláž u Irea, kousek od antické lokality malé živé městečko, klidné moře, dravé rybičky. 23.6.2003 Při samojském muškátu Samena, dovedou ho udělat i jako suché víno, ideálně voňavé ke šplouchání vln. Poslední výlet, za tuleni, spíše ale pro tu krásnou stezku, která se vzdušně vine nad mořem. Kola jen jako příbližovadlo nad Potami. Obrovské borovice nad divokými skalami, větve, co se skoro dotýkají vln.Z Mikro- ještě krásnější cestička na MegaloSeitani. Pláž v ústí obrovského kaňonu, naplavené kmeny, ostnaté keříky. Dva tuleni mluvili Německy, pár řeckých kluků chytalo ryby. Skoro víkendové chatičky na konci pustého zálivu. Nějaká jiná cesta k lidem asi vede. Rozmanitost kamínků, ve vodě polodrahokamů. Blízko k symbolům a abstraktnímu umění všech dob. Pravoslavný kříž v kameni, poustevna se zvonečkem na nepřístupném útesu. I pěší cesta z Karlovasi by měla být v průvodcích pro přepálené turisty. Úseky chladného stínu s vůní devíti druhu koření. Večer sunset i sunrise café.